Meditace

Když neděláte naprosto nic - ani tělesně, ani duševně - prostě vůbec nic - když ustanou veškeré činnosti a vy jenom jste, pak je to stav, kterému se říká meditace. Meditaci nemůžete dělat, meditaci nemůžete pozorovat - musíte ji pouze pochopit. Kdykoliv si můžete najít chvíli na to, abyste jen byli, využijte ji a nic nedělejte. I myšlení je konání, koncentrace je také konání, kontemplace je také konání. Jestliže alespoň na malý okamžik neděláte vůbec nic a jste jen tak ve středu svého bytí, v naprostém uvolnění - pak je to meditace.

A jakmile pochopíte, jak na to, můžete v tomto stavu zůstat tak dlouho, jak budete chtít; a nakonec můžete být v tomto stavu po celých dvacet čtyři hodin denně. Pokud najdete cestu ke stavu, v němž zůstává vaše bytí bez narušení, můžete pomalu začít s činností a dávat přitom pozor, aby nic vaše bytí nerušilo. To je druhá část meditace - první vyžaduje, abyste se naučili být, a pak můžete přistoupit k drobnějším pracím - zamést podlahu, osprchovat se, ale neustále se soustředit na střed svého bytí. A tehdy můžete začít dělat i složitější věci.

Meditace znamená uvědomování si. Všechno, co děláte vnímavě, je meditace. Není to otázka činnosti, je to otázka postoje. Co pozorujete, na tom nezáleží. Chůze je meditace, pokud kráčíte vnímavě. Sezení je meditace, pokud sedíte vnímavě. Naslouchání ptákům je meditace, pokud jim nasloucháte vnímavě. Pouhé naslouchání vnitřnímu zvuku mysli je meditace, pokud jste neustále pozorní a vnímaví.

Prvním krokem k uvědomování si je pozorné vnímání vlastního těla. Pomalu, pomaloučku si uvědomujte každý svůj pohyb, každé gesto. A jakmile začnete být vnímaví, začnou se dít zázraky - v tu chvíli se vytratí spousta věcí, které jste dřív dělávali; vaše tělo bude v jednom krásném souladu. Hluboký klid začne vládnout i ve vašem těle a všude v něm bude zaznívat jemná hudba.

Stejným způsobem se musíte zaměřit i na své myšlenky. Jsou mnohem jemnější než vaše tělo a samozřejmě také mnohem nebezpečnější. A jakmile budete schopni uvědomovat si své myšlenky, překvapí vás, co se začne dít uvnitř. Pokud si zapíšete, co se děje v každém jednotlivém okamžiku, velice vás to překvapí. Nebudete ani schopni uvěřit, že se to děje uvnitř vaší bytosti.

A po deseti minutách si to přečtete - a spatříte tu bláznivou mysl skrytou uvnitř! Člověk není vnímavý, a proto celé to šílenství probíhá dál jako podzemní proud. Ovlivňuje všechno, co neděláte; ovlivňuje naprosto všechno. A celkový součet toho všeho je váš život. Tohle šílenství se tedy musí změnit. A zázrak uvědomování spočívá v tom, že nemusíte dělat nic jiného než být skutečně vnímaví.

Je-li vaše tělo a mysl v klidu, uvidíte, že dochází ke vzájemnému souladu; klid je most mezi tělem a myslí. Už se nerozbíhají do různých směrů, už nejedou na různých koních. Poprvé jsou v souladu a tento soulad neobyčejně napomáhá k provedení třetího kroku - a tím je vnímání vlastních pocitů, emocí, nálad.

To už je ta nejjemnější rovina a je také nejsložitější, ale pokud si dokážete uvědomovat myšlenky, pak stačí jen jediný krok. Vyžaduje to o trochu více vnímavosti a pak začnete reflektovat své pocity, emoce, nálady.

Ticho bývá většinou považováno za něco negativního, za něco prázdného, za absenci zvuků a hluku. Toto nepochopení v dnešním světě převažuje, protože jen velmi málo lidí dokáže ticho skutečně vnímat. Jediné, co lidé vnímají ve spojení s tichem, je nepřítomnost zvuků. Ale ticho je něčím naprosto jiným. Je zcela pozitivní. Je existencí, není prázdné. Je to splývání s hudbou, jakou jste dosud nikdy neslyšeli, je to splynutí s vůní, kterou jste zatím ještě nepoznali, se světlem, které můžete spatřit jen vnitřním zrakem.

Život přichází a odchází, ale věčné ticho vašeho bytí zůstává stále stejné - stejná hudba bez zvuků, stejná vůně božskosti, stejné překročení všeho, co je smrtelné, všeho, co je pomíjivé. Není to vaše ticho. Jste to vy. Není to něco co vlastníte; to ono vás to vlastní, a to je na tom to nejkrásnější. Dokonce ani vy tam nejste, protože i vaše přítomnost by to narušovala. Tohle ticho je tak naprosté právě proto, že tam není nikdo, ani vy ne. A tohle ticho vám přináší pravdu a lásku a tisíce dalších požehnání.

Meditace vám přinese citlivost, silný pocit, že náležíte ke světu. Je to náš svět - hvězdy jsou naše a my tu nejsme cizinci. Meditace z vás udělá tak citlivé bytosti, že pro vás bude mít i to nejmenší stéblo trávy neobyčejně velký význam. Vaše citlivost vám ukáže, že to malé stéblo trávy je pro existenci stejně důležité jako ta největší hvězda; bez malého stébla trávy by byla existence o něco ochuzena. To malé stéblo trávy je jedinečné, je nenahraditelné, má svou vlastní individualitu.

A tato citlivost vám vytvoří nová přátelství - se stromy, s ptáky, se zvířaty, s horami, s řekami, s oceány, s hvězdami. Život bude stále bohatší a dalším a dalším rozvojem lásky a přátelství.

Jestliže meditujete, dostanete se dříve či později k lásce. Jestliže meditujete skutečně do hloubky, pocítíte v sobě dříve či později ohromný příliv lásky, takový, jaký jste nikdy předtím nepoznali. Je to nová podoba vašeho bytí, jsou to nově otevřené dveře. Stanete se plamenem a budete chtít tento cit sdílet s ostatními.

Pokud hluboce milujete, začnete si postupně uvědomovat, že vaše láska je čím dál hlubší meditací. A vstoupí do vás jemná příchuť ticha. Myšlenky zmizí, objeví se klidné tiché pauzy.. ticho! V té chvíli se dotýkáte hlubin svého nitra. Láska vede k meditaci, je-li správně vyladěna. Meditace vás vede k lásce, je-li správně vyladěna.

Podstatná je láska, jež se zrodila z meditace, nikoli z mysli. To je láska, o které tu neustále mluvím. Miliony párů na celé planetě žijí jakoby s láskou. Žijí v tomto světě vůbec "jakoby". Jak by v tomto případě mohli cítit radost, jak by mohli být šťastní? Je z nich vysáta veškerá energie. Snaží se něco získat z falešné lásky, ale ta jim nemůže vůbec nic dát. Proto se cítí frustrováni, proto se dál nudí, proto se hádají, proto dochází mezi milenci k potyčkám a svárům. Oba se snaží udělat něco, co je nedosažitelné - snaží se udělat ze své lásky cosi věčného, ale to prostě nejde. Tato představa povstala v mysli a mysl vám nemůže poskytnout ani to nejmenší zrnko věčnosti.

Nejprve se ponořte do meditace, protože láska vychází z meditace - je to vůně meditace. Meditace ke květina, je to lotos s tisícem voňavých okvětních lístků. Umožněte mu, aby se plně rozvinul. Jen tak se můžete posunout do dimenze, v níž není mysl, ani čas, a pak najednou poznáte, že tam ona vůně opravdu je. Pak už není nic zaměřeno na danou osobu, ale to je vše, co je uvnitř vás i kolem vás. Není to vztah, nemá to nic společného s ostatními lidmi. Vy jste milující, vy jste sama láska; a pak je to věčné. Je to vaše vůně. Je to vůně, která obklopovala Buddhu i Ježíše. Je to naprosto jiný druh lásky, je ve své podstatě zcela jiný.

Buddha o soucítění řekl, že je to "láska plus meditace". Když vaše láska není jen pouhou touhou po někom druhém, když vaše láska není jen pouhou potřebou, když je vaše láska sdílením, když vaše láska není žebráním, ale je císařem, když vaše láska nečeká, že něco dostane, ale chce jen dávat - dávat z prosté radosti z dávání - pak k ní přidejte meditaci a uvolní se nádherná vůně, uvolní se skrytá krása. A pak je to soucítění; soucítění je na vrcholu celé lásky.

Sex je animální, láska je humánní, soucítění je božské. Sex je tělesný, láska je duševní, soucítění je duchovní.

Samota je květ, je to lotos vykvétající z vašeho srdce. Samota je pozitivní, samota je zdraví. Je to radost ze samotného bytí. Je to radost z vlastního prostoru.

Meditace je blaženost z toho, že je člověk sám se sebou, člověk je skutečně živý, když je schopen být sám, když není na nikom a na ničem závislý, když není závislý na žádné situaci, na žádných podmínkách. A potom může být sám v sobě ráno, večer, v noci, v mládí i ve stáří, ve zdraví i v nemoci. V životě i ve smrti, může být sám v sobě, protože to není něco, co by mohlo přijít odněkud zvenčí. Je to vaše pravá podstata, je to vaše pravé já.

Cesta do nitra je cestou k naprosté samotě; tam si nemůžete vzít nikoho s sebou. Střed svého bytí nemůžete s nikým sdílet, ani s tím, koho upřímně milujete. Jakmile vstoupíte dovnitř, zpřetrhají se všechna spojení s vnějším světem; zbortí se všechny mosty. Ve skutečnosti zmizí celý svět. Proto také mystici nazvali svět iluzí, májou, ale ne proto, že by neexistoval, ale proto, že meditující člověk jasně cítí, že jakmile vstoupí dovnitř, dostane se do stavu, v němž svět jakoby neexistuje. Je v něm naprosté ticho, nepronikne do něj žádný zvuk. Samota je tak hluboká, že to vyžaduje pořádnou odvahu. Ale z té samoty vytryskne blaženost. V té samotě člověk pozná boha.

Není jiná cesta; nikdy žádná jiná nebyla a nikdy žádná jiná nebude.

Meditace patří spolu s koncentrací a relaxací mezi základní mentální techniky. Meditace není motlitba ani prosté odpočívání, jak si někteří lidé myslí a není také ani nějakým přemýšlením či uvažováním o konkrétním problému. Často se proto říká, že slovní spojení "meditovat o něčem" je ve své podstatě nesmysl. Jednoduše řečeno, meditace je mentální technika vzniklá spojením relaxace a koncentrace. Relaxací rozumíme vědomé uvolňování těla, koncentrací soustředění mysli na vnější či vnitřní objekty. Spojením relaxace a koncentrace během meditace se postupně rozvíjí trans. Trans můžeme v jistém ohledu chápat jako stav, který vzniká působením meditace jako mentální techniky na mysl i tělo. Meditaci lze narozdíl od transu chápat jako určitý nástroj vyvíjející zpravidla určitou činnost, která má  nějakou podstatu a nějaký cíl. Samotná koncentrace ani relaxace stav transu nezpůsobují. Kdybychom prováděli techniku relaxace bez koncentrace, vedlo by to ve skutečnosti pouze ke stavu hlubokého uvolnění, následně bychom upadli do polospánku s potlačeným zatemnělým vědomím a později do spánku úplného. Trans je často popisován jako stav, kdy „tělo spí, ale vědomí bdí". Jde tedy o jakési udržování vědomí pomocí koncentrace na určitém stupni bdělosti. Koncentrace je tudíž technika, která (spolu s relaxací) vyvolává trans a zároveň slouží jako nástroj meditace. Bez koncentrace by nebylo meditace ani transu. Některé meditace se na první pohled mohou zdát, jako by koncentraci nepoužívali, ve skutečnosti je tomu však právě naopak. Mnoho východních mistrů vám řekne, že meditace není koncentrace. Jiní zase tvrdí, že mezi meditací a koncentrací je pouze kvantitativní (nikoli kvalitativní rozdíl). Obě zdánlivě rozdílná tvrzení však lze považovat za správná.

Na západě bývá meditace někdy nahrazována pojmem „rozjímání". Ani to však není zcela přesné, jelikož označení „rozjímání" je často subjektivně chápáno pouze jako určitý druh relaxace bez konkrétního předmětu koncentrace, nelze tudíž hovořit o meditaci. Někteří lidé si proto z tohoto důvodu představují meditaci jako prostý stav nicnedělání. To je však chybná představa. Meditace využívá koncentrace mysli  k nejrůznějším účelům - ať už jde o pouhé udržování daného stavu nebo o složitější meditační techniky. Pokud mluvíme o meditaci, jejímž účelem je pouhé udržování stavu (respektive spočívání ve stavu transu), pouze tehdy bychom mohli chápat meditaci a trans částečně jako synonyma. Trans je jakýmsi vedlejším produktem meditace, přichází pozvolna a samovolně za určitých vhodných podmínek - relaxace a koncentrace. Některé meditace probíhají ve stavu transu lépe, jiné jej ke svým cílům dokonce záměrně využívají. Trans také zřetelně pomáhá zpětně udržovat meditaci.

Prosté spočívání v transu - pro začátečníky je velmi vhodné, je jednoduché a dá se snadno naučit. Trans lze vyvolat spojením relaxace s nějakým vhodným typem koncentrace. Pouhé soustředění se na pocity během transu samo o sobě představuje metodu koncentrace a pomáhá udržovat a prodlužovat meditaci. V transu čas ubíhá jinak, všechno je pomalé a příjemné, okolní svět se zdá být daleko a nedůležitý. Je to jako nějaký druh spánku. Při delším spočívání v transu někdy dochází ke spontánnímu uvolňování energie, ke změnám vnímání pocitů a polohy těla a mohou se objevovat také lehké avšak příjemné závratě, pocity tíhy a současně lehkosti, jemné zdánlivé brnění těla a zkreslené či rozšířené vnímání prostoru. Odpadá stres, tělo i mysl se regeneruje a důsledky této meditace mají mnoho pozitivních vlivů na celkové zdraví člověka.

Osho je znám svým revolučním přístupem k meditaci, která zohledňuje zrychlené tempo současného života. Jeho pohybové meditace v první fázi uvolňují nahromaděný stres z těla a mysli, aby pak bylo možné prožívat bezmyšlenkový a uvolněný stav meditace.

"Meditace je tvoje přirozenost, je to tvůj velký potenciál. Je to jiné pojmenování pro bdělost. Kdykoli tvé tělo, mysl a duše fungují ve společném rytmu, jsi v meditaci." (Osho)

Mnoho našich problémů má příčinu v traumatických a stresujících situacích, které jsou uloženy v našem podvědomí. Víme o svých problémech se sebevědomím, nejistotou, žárlivostí či závislosti, ale ačkoli chceme tyto potíže řešit, výsledek je neuspokojivý a symptomy se vrací. Při meditaci vstupujeme do nižší hladiny vědomí tzv. hladiny Alfa (stav podobný přechodu mezi bděním a spánkem). V této rovině se tělo a mysl zklidňují a tep se zpomaluje. Zkušenější jogíni jsou schopni meditovat ještě v hlubších hladinách, ale pokud chceme pracovat na svém rozvoji a odstranění svých bloků, je vhodnější Alfa hladina. Má tu výhodu, že máme nad sebou určitou kontrolu, vnímáte plně své pocity, emoce a jsme schopni v této hladině mentálně pracovat na svých problémech, aniž bychom k tomu potřebovali hlubokou hypnózu.

V meditaci můžeme být také mentálně aktivní a pracovat na řešení svého konkrétního problému. Při dokonalém uvolnění jsme schopni se lépe napojit na naše podvědomí, které zná příčiny našich potíží a také jejich řešení. Předpokladem úspěchu je během meditace neusnout, protože při odblokování starostí je zapotřebí naší aktivní mentální účasti. Představuje to určitý postup a práci v Alfa hladině spojené s nalezením příčiny, její odstranění a následnou korekcí.

„transcendentální meditace" neboli TM která bývá obvykle spojována s indickým guruem Mahariši Mahéšem Jogim. Mahariši začal tuto techniku, kterou obrodil z Véd vyučovat v Indii v 50. letech dvacátého století a stál u zrodu jejího celosvětového rozšíření. Tato technika je velmi stará a spočívá v systematickém, plynulém opakování manter. Stejných technik využívají v meditačních technikách kabalisté. Princip Transcendentální meditace spočívá ve využití schopnosti mysli zklidnit se pomocí zpěvu a speciálních zvuků manter.

Mysl je jako oceán a jako v oceánu jsou povrchové vrstvy aktivní a hlubší úrovně jsou tiché. Myšlenka začíná z nejhlubší úrovně vědomí, z nejhlubší úrovně oceánu mysli, jako bublina začíná na dně moře. Jak bublina stoupá, postupně se stává větší. Když vyjde na povrchovou úroveň vody, vnímáme ji jako bublinu. Bubliny myšlenky se tvoří v proudu, jedna za druhou a mysl je trénována, aby zažila přicházející bublinu v ranějším a ranějším stadiu jejího rozvoje. Když pozornost dosáhne úroveň zdroje myšlenky, procestovala celou hloubku mysli a dosáhla zdroj tvořivé inteligence v člověku.