Jana A. Blažková
- Rodinné konstelace
- Hypnoterapie, Kineziologie
- Focusing
- Hlubinná terapie
- Bachovy esence
- Meditace
- Prožitkové semináře
"Namísto abyste si stěžovali na temno,
je lepší rozsvítit světlo"
(Konfucius)
Bratří Čapků 652/26
400 01 Ústí nad Labem
nebo
Drtinova 19
Praha Smíchov
Centrum vzdělaní a terapie KA- Epigen centrum
Mobil: 604 775 719
Telefon: 475 604 245
E-mail: blazkovaj@volny.cz
Najdete nás na Facebooku
Důležité
Je možné, že se mi nedovoláte, neboť při práci vypínám telefony. Zareaguji na Vámi zaslanou sms tím, že Vás prozvoním, až budu opět dostupná. Nebo napište e-mail, odpovím Vám co nejdříve. Na sms zprávy neodpovídám. Děkuji za pochopení! :-)
Aktuality
Úskalí osobního růstu
Jako jednu z nejvýraznějších změn posledních dvaceti let vnímám prolnutí alternativních filosofických, duchovních a životních témat do myšlení a jazyka naší společnosti – ne však vždy do každodenní reality. Záplava autorů, knih, přednášek a kurzů ukazují směr ke spokojenějšímu žití a osobnímu povznesení – adepty ale vedou často zcela odlišnými cestami.A na mnoha rozcestích se dá ztratit směr, což je nepochybně velké úskalí pro lidi zatížené vnitřní nejistotou, kteří potřebují vedení, jasné vytyčení optimální trasy a pak jen dodržovat itinerář, aby došli osvobození…U následovníků oněch alternativ však obecně nejde s jistotou říci, zda se k alternativním hnutím přiklánějí více z rozčarování ze stávající společnosti nebo skutečně jdou za osobním růstem. První varianta – posun k něčemu méně bolestnému – je často pouhým útěkem, který je osobnímu růstu přímo protikladný. Pokud už více nechci čelit strastiplným prožitkům při noření se do svého podvědomí a své historie, existuje možnost, jak je převrstvit: přediskutovat, překrýt pozitivním myšlením jen na to dobré a kontrolovaným konáním pouze pozitivního. Je to však jen make-up; každá větší výzva či zátěžová situace nás opět konfrontuje se skutečným stavem věcí skrytým obrazem pod pudrem a šminkami. To je případ, kdy je aktivní snaha o vyhnutí se nepříjemnostem kombinována s tendencí vidět věci jen skvěle a nekonfliktně. Jinou situací je vytěsnění, kdy na traumata „zapomeneme“, ona se však mohou vynořovat do vědomí – spontánně nebo cíleně např. při psychoterapii. V obou případech ale nevyřešená témata jsou přítomna a naleptávají těla a duše zevnitř, ať už si jejich existenci vědomě připouštíme či nikoliv. Tomuto tématu se dále věnuje psychoterapeut R. Žižlavský v článku „Spirituální bypass – nástrahy a pasti duchovní cesty“.
V celé zdravovědě jde do značné míry i o dosažení optimální vnitřní ekonomiky organismu: aby tělo bylo vyčištěné, pohybový aparát uvolněný a pružný a mysl se nezaobírala zacyklenými traumaty, ale byla schopna pružně reagovat na okamžité podněty. Vpodstatě jde o to, nezatěžovat systém více, než je bezpodmínečně nutné. Ale k tomu vede cesta detoxikací, uvolňováním a cvičením a psychohygienou – vždy se při tom musíme vyrovnávat se svým aktuálním stavem a není to vždy pohodlné. Nicméně není jiné cesty, vlk v rouše beránčím zůstává vlkem, a my jsme nuceni unést takovou míru vnitřní upřímnosti, která nám nabídne nepřikrášlený pohled do duchovního zrcadla.
Každý si máme leccos odžít, traumata nemusí vždy pocházet jen z minulých inkarnací – i během prvních neverbálních měsíců života (včetně prenatálního) si dokážeme nahromadit množství podnětů ke zpracování. Přemíra hodnocení a slov – i těch ve vnitřním dialogu nebo neutuchajícím toku myšlenek – spolehlivě utlumí jemné náznaky v podobě nezřetelných vzpomínek, obrazů a emočních stop, jimiž především podvědomí prorůstá do vědomé mysli. Pokud jim věnujeme energii a nezaujatou nehodnotící pozornost, porostou a budou nabývat významu ve spojení se situacemi, na které se po letech rozpomínáme. Jakmile třecí plochy z naší minulosti přestaneme vnímat jako konfliktní, problém jsme integrovali. Toto je moment, kdy můžeme spadnout do vytěsnění nebo dokonce pasti pozitivní sebekontroly a ujišťovat se, že už jsme za tím vším. Je tady však tělo, které nám často dá zpětnou vazbu, že není vše zcela v pořádku a bez bolístek. Kdy je tedy bolestný prožitek integrován? Soudím, že tehdy, když jsme schopni na danou situaci nebo osobu vzpomenout bez hořkosti, vzteku, odmítání či vyhýbání a současně vnímáme, co nám tato zkušenost dala, čím nás obohatila. Tak si představuji onu zlepšenou ekonomiku těla a mysli, kdy se nemusíme zatěžovat vnitřním či dokonce vnějším bojem a jdeme dál životem lehčeji než předtím. Pouť je to klikatá, ale dá se jí kráčet a cíl stojí za to úsilí.
Mudr. Pavel Stuchlík (článek byl zkrácen)