Ananké
Jana A. Blažková
  • Rodinné konstelace
  • Hypnoterapie, Kineziologie
  • Focusing
  • Hlubinná terapie
  • Bachovy esence
  • Kurzy Reiki, meditace
  • Prožitkové semináře

 

"Namísto abyste si stěžovali na temno,
je lepší rozsvítit světlo"
(Konfucius)

 

Bratří Čapků 652/26
400 01 Ústí nad Labem

nebo

Saratovská 37
Praha - Strašnice

Mobil: 604 775 719
Telefon: 475 604 245
E-mail: blazkovaj@volny.cz

 

 

Blažková Jana - Alternativní medicína a léčitelé psychologicke poradny - idatabaze.czLéčitelé a alternativní medicína - idatabaze.cz

Najdete nás na Facebooku

facebook-icon.png

Důležité

Je možné, že se mi nedovoláte, neboť při práci vypínám telefony. Zareaguji na Vámi zaslanou sms tím, že Vás prozvoním, až budu opět dostupná. Nebo napište e-mail, odpovím Vám co nejdříve. Na sms zprávy neodpovídám. Děkuji za pochopení! :-)

Traumaterapie

mozek.jpgTrauma, to je naše vnitřní těsná kazajka, která vznikla v okamžiku, kdy devastující dramatická situace zmrzla v čase a těle. Naše rozvíjející se bytí a prožívání v tom momentě ustrnulo. Trauma škrtí naše pokusy pohnout se v životě dopředu, odloučilo nás od pocitu vlastního já, od prociťování kontaktu s našimi milovanými, od přírody a od Boha. Je-li člověk přemožen vzniklou nebezpečnou situací, doslova zamrzne ve strachu.

Trauma a možnosti léčby

„Léčení traumatu" je název pro práci, která velmi přirozenou jemnou cestou přibližuje lidskou bytost k rozřešení posttraumatických stresujících reakcí uvízlých v organismu. Vznikala postupně, s porozuměním společných prvků reakcí lidí a zvířat. „Léčení traumatu" má jak vědecký - etologický, lékařský - tak i psychologický základ vycházející z poznání a prozkoumání našeho mozku a především instinktivního mozku a jeho chování a tomu jaké jsou seberegulativní projevy organismu.

Traumatické zážitky způsobují disociativní poruchy osobnosti. Psyché traumatizované osoby se rozštěpí. Začnou existovat různé stavy Já, množství částečných identit, paralelní osobnostní stavy různého stáří, charakteru, pohlaví. Toto štěpení pak způsobuje obtíže v životě. Pomoci zde může terapie umožňující zvědomění nevědomých rozštěpení osobnosti, při které se může dobře uplatnit metoda rodinných konstelací. Budeme-li disociaci považovat za obranný mechanizmus, aktivující se v mezních situacích, potom percepční kompo­nenta disociace bude chránit před bolestí (analgezie), afek­tivní komponenta disociace bude ochranou před negativní­mi emocemi a kognitivní komponenta disociace (amnézie) bude bránit před vzpomínkami na traumatickou událost.

Některé události, které považujeme za běžné, mohou působit jako trauma. Lékařské zákroky, které považujeme za normální, mohou způsobit trauma. Zvláště u malých dětí jsou následky chirurgických zákroků, dlouhodobé nehybnosti stále velmi podceňovány. Tělo na buněčné úrovni vnímá, že utrpělo vážný zásah, který ho může přivést až do smrtelného nebezpečí. Racionálně můžeme operaci věřit, ale naše tělo nevěří. Pokud jde o trauma, vnímání instinktivního systému je zásadní. Tento biologický fakt je primárním důvodem, proč chirurgické zákroky produkují posttraumatické reakce ( Levine, 2002). Nejčastějšími událostmi, které způsobují traumatické reakce u dětí jsou: určité lékařské zákroky, anestézie, dlouhodobá nehybnost, hospitalizace v nemocnici, zákroky na hlavě ( mandle, uši, zuby, nos), choroby doprovázené vysokou horečkou, náhodné otravy, nitroděložní a porodní trauma. Brzké a špatně načasované odkrytí tabuizované informace ( adopce, sexuální identita jednoho z rodičů, vydírání, zneužití), ztráta rodiče nebo blízké osoby, úmrtí zvířete, nehody, sexuální a emoční zneužívání, týrání a zanedbávání. Dlouhodobé opuštění jednoho z rodičů, trestný čin rodiče, rozdělení sourozenců, časté stěhování. Přítomnost při násilném činu, únos, přepadení, vyslechnutí příběhu o násilí, sledování násilnických nebo brutálních scén v TV.

V průběhu vývoje osobnosti se vytváří adaptační mechanismy. Osobnost se vyvíjí a informace jsou čerpány od rodičů pečovatelů a okolí. Vytváří se schopnost mít prostor pro různé události. Proces zrání osobnosti je proces obalování duše egem( A.Pesso) Ego se vyvíjí, abychom rozlišili co jsem Já a co nejsem Já, umožňuje nám být si vědom své existence, energie, kterou máme uvnitř i navenek. Zdravé ego je v kontinuu s duší a esencí ( více v sekci Esence -Lataif)

Dusevni rozstepeni.jpgVýznamné pro reakci transformaci traumatické události je, jak je osobnost silná a zralá, neboť při krizi může dojít k fragmentaci a rozpadu osobnosti. Pokud se základní obal osobnosti nevytvořil zhruba do čtyř let, může dojít k poruchám osobnosti, psychickým a somatickým problémům. Z praxe vyplývá, že u děti, které jsou dlouhodobě traumatizovány, se objevují takové reakce, které jsou diagnostikovány jako poruchy učení a zhoršování školního výkonu, psychické poruchy, poruchy řeči, afektů, různé formy závislostí, které přesahují do dospělosti a mohou se zvýraznit v období dospívání.

 

Můžeme rozeznat 5 základních potřeb pro zdravý vývoj jedince:

1) každý člověk očekává, že ve světě najde své místo - že bude mít dost prostoru v mateřském lůně, po narození v náruči rodičů, dětské postýlce, ve svém pokoji, mezi blízkými .... že jimi bude radostně vítán v celé své individualitě takový, jaký je . S touto potřebou úzce souvisí v pozdějším dospělém životě schopnost cítit se doma, přesvědčení, že tu "jsem správně" a nejsem "mimo".

2´) každý člověk očekává od světa ochranu. Nejprve jej před škodlivými vlivy ochrání mateřská děloha, po narození rodičovská náruč a záštita. Získává-li člověk včas zkušenost, že je chráněn, pro jeho další život to znamená pocit bezpečí a schopnost žít aktivně, bez přehnaného pocitu ohrožení.

3) Člověk očekává péči a výživu. Míní se tím nejen jídlo a něžnost v doslovné podobě, ale i dostatek podnětů, kontaktů, vztahů. V pozdějším věku se k této potřebě řadí i informace, vzdělání , zájmy. Kdo je v tomto smyslu "dobře živen" má pocit plnosti, naplnění, nasycení.. Netrpí přehnanými pocity prázdnoty.

4) Člověk očekává, že bude podporován - zcela konkrétně i symbolicky. Podpora znamená konkrétně třeba být nesen, nebo moci se opřít , abych nespadl. Kdo je podporován, necítí se být na věci sám. Být podporován znamená rovněž být povzbuzován. Žít s pocitem podpory znamená snad něco jako "žít s větrem v zádech". Lidé, kteří mají z dětství bohatou zkušenost s dostatkem podpory, si jí dokáží v dospělém životě dobře zajistit. Mají energii, elán a necítí se slabí, bezmocně vydaní na pospas okolnostem.

5. Konečně, člověk instinktivně touží být "limitován". Být limitován znamená něco v tom smyslu jako být definován, to jest vědět, kdo jsem a kdo nejsem, odkud kam sahá můj vliv a kde začíná vliv druhých. Mít dobře zažitý limit znamená trochu paradoxně být schopen jít do věcí naplno, moci se do nich opřít beze strachu, že tím způsobím nějakou újmu sobě či druhým. Dobrý zážitek limitu mi mohou poskytnout rodiče, kteří mne zvládnou. Rodiče, kteří mají upřímnou radost z dětské živosti, rozpustilosti, z dětského zkoušení síly a experimentů, zároveň jsou ale v jednání a výchově pevní a nepovolují.

Toto je výčet základních potřeb podle A.Pessa. Tyto potřeby plní v prvopočátku děloha: je v ni místo, ochrana, výživa, podpora (plod z ní nemůže vypadnout), je v ní i limit (je pružná, ale i pevná). Po narození je plnění potřeb na rodičích - nejprve zcela konkrétně, to jest dotykem a kontaktem, později symbolicky, to jest verbálně i neverbálně (např. mimikou). Jak dítě vrůstá do společnosti, nachází své místo, ochranu, výživu, podporu a limit v širším než pouze v rodinném okruhu. Když vše proběhne dobře, člověk má v dospělosti natolik rozvinutý smysl pro uvedené potřeby, že sám umí úspěšně vyhledávat okolnosti, v nichž se cítí "doma" a rychle se zabydluje. Cítí se bezpečně a dobře detekuje ohrožení, umí vyhledat to, co jej naplňuje, vytvořit si okruh lidí, kteří jej podporují a zná taktéž své meze. Má též smysl pro plnění potřeb svých dětí i i lidí v okolí.

Naše instinktivní očekávání jsou ideální (máme v sobě vrozený, ideální obraz toho, co bychom rádi), avšak svět, do kterého přicházíme, je ten běžný, jak jej známe. Naše potřeby jsou tedy vždy do jisté míry frustrovány. Otázkou je však míra frustrace. Ona instinktivní, ideální očekávání sama o sobě nevedou k tomu, abychom v souladu s nimi uměli žít v běžném životě. Abychom to dokázali, potřebujeme konkrétní životní zkušenost s konkrétními lidmi, kteří nám musí být v určitý čas k dispozici. Naše paměť vytváří úplný záznam této naší životní zkušenosti. Tento záznam, nebo chcete-li mapa, předurčuje, co budeme prožívat vzhledem k různým okolnostem. Tak například, očekáváme-li bytostně vřelé přijetí a dostane-li se nám místo toho chladné odmítnutí, neseme si tuto zkušenost v sobě. Je -li taková zkušenost převažující, pak je pravděpodobné, že v přítomnosti a budoucnosti budeme mít sklon jednak vystavovat se odmítnutím, jednak chápat jako odmítnutí i situace, kdy tomu tak není. Člověk má přirozený sklon opakovat to, co zažil. Pesso tomu říká "opakování staré mapy" čili vnitřní vracení se k negativní zkušenosti.

 

Jaké mohou být symptomy traumatu

  • Komplikované usínání a neschopnost hluboce usnout a spát. Přerušovaný spánek, náhlé probouzení, bušení srdce, přecitlivělost.
  • Stavy úzkosti a smutku
  • Častá podrážděnost nebo přehnané výbuchy zlosti a hněvu.
  • Neschopnost koncentrovat se na jednu věc.
  • Nadměrná bdělost a pozornost.
  • Přehnaná lekavost se a bázlivost.
  • Hyper mluvení, závislosti na práci, na lidech, na činnostech.
  • Zvýšená únavnost.
  • Ztráta pocitu sebe sama.
  • Paralyzující hrůza.
  • Chvění těla, zimomřivost nebo horkost v extrémních podobách.
  • Blokace a ztuhnutí v těle.

Můžeme rozlišit traumata:

  • traumata během vlastního života
  • prenatální a porodní traumata
  • systemická traumata (přejaté nevědomě z rodinného systému)
  • bodová traumata (jednotlivé krátké události) - přepadení, úrazy, náhlé ztráty blízkých, svědectví násilných činů, narkózy, ztráty vědomí
  • dlouhodobá traumata - těžké úseky života, dětství, trvalé násilí a bolest,
  • vývojová traumata - traumata z nenasycení v jednotlivých vývojových etapách, nezpracovaná archetypální témata
  • separační traumata - traumata spojená s nedokončenými či probíhajícími separačními procesy
  • esenciální traumata - odpojení od našich zdrojových esencí vedoucí ke ztrátě vědomí KDO JSEM JÁ

A traumata z přerušeného sblížení, traumata ze ztráty blízké osoby, traumata oddělení od matky, traumata násilný činů (prožitých či svědčených), traumata popřených kořenů, válečná traumata .....

Trauma  v nervovém systému

Charakteristické pro trauma je velmi silný omračující, životu nebezpečný a děsivý zážitek přesahující naše tělo, ohrožující závažně integritu těla i duše, narušující coping mechanismy. Cítíme se zcela bezmocní, beznadějní, nestojíme na vlastních nohách, necítíme půdu pod nohama. Traumatická událost je ohrožení našich blízkých, dětí, obydlí, jsme účastníci při nehodě, zabití, fyzického násilí, přepadení, okradení. Tento stručný popis nemůže zobrazit odraz a hloubku traumatu v lidské zkušenosti. Zranitelnost vůči traumatu je u každého jiná, záleží na věku a průběhu traumatu. Malé děti reagují na traumatickou událost jinak, než starší děti nebo dospělí. Zvýšeně senzitivní a zranitelné jsou zvláště malé děti. Léčba traumatu spočívá v rozpoznání a léčení symptomů, protože traumatické symptomy jsou často výsledkem primitivních reakcí a jsou těžko rozpoznatelné (Levine, 2002).

Lidé reagují podobně jako zvířata a hlavní funkcí našeho mozku je přežít. U traumatické události reagujeme instinktivně, významně se na reakcích podílí nejstarší (reptilní) struktura mozku, mozkový kmen (mozek plazů, který je základem funkcí k přežití a instinktivních reakcí). Naše reakce jsou složitější, než u zvířat. Limbický systém (mozek savců, kde se odehrávají emocionální a sociální reakce) získává impulsy z mozku plazů a je přemostěním k racionálnímu mozku. K traumatizování dojde, když neokortex (racionální mozek, vývojově poslední vzniklá část mozku) zruší některé instinktivní obranné reakce - útok, útěk nebo zamrznutí. U lidí je trauma výsledkem vyvolaného cyklu, který nebyl dokončený mezi mozkovým kmenem, limbickým systémem a neokortextem. Bez prociťování významu a spojení se svým instinkty, emocemi nemůžeme prožívat spojení se zemí, blízkými ani pocit, že k nim patříme. Vlivem traumatu není nervový systém poškozený, ale je v nevyváženém zamrzlém stavu. Při léčebné transformaci, musíme naše tři mozky integrovat k celistvosti a k přirozenému prožívání vitality, která umožňuje naplňovat evoluční vývoj a smysl života. Ukončení přerušeného procesu je prevence chronicity posttraumatické reakce.

Někteří lidé jsou vůči traumatickým událostem zranitelnější, nemají vytvořeny adaptivní reakce nebo se ani nemohou zařadit do spektra obranných strategií. Léčení traumatu ošetřuje následky z událostí které jsme svým tělem pocítili, prožili jako velmi ohrožující nebo velmi vyčerpávající, šokující atd. jak krátkodobě, momentálně nebo dlouhodobě. Tyto následky se nazývají posttraumatický stres, který je vázán na mentální vzpomínku dané minulé situace. Posttraumatický stres je uložený v nervovém systému člověka a dále se ukládá ve vazivu a tím se postupně tělo stává ztuhlé.Nedokončený a neuvolněný posttraumatický stres utvoří z těla chronicky staženou krabičku. Posttraumatický stres může být také prožíván jako úzkost nebo stísněnost. Uzavřenost v těle a bytí ,.trauma léčení využívá své znalosti přirozených sebe regulativních schopností lidského těla a využívá je k podpoře klienta v jeho znovu uvolnění se v jeho těle a životě. Léčba traumatu je založena na hypotéze, že každá taková událost má svoji fyziologickou komponentu a po každém takovém zážitku dojde k narušení excitační/inhibiční rovnováhy.

Trauma a duševní štěpení

Na duševních rovinách následkem traumatu dochází k tzv. „ štěpení". Z duševní struktury, která byla před traumatickým zážitkem integrovaná ( pokud doposud neměla žádný traumatický zážitek), se stane struktura rozštěpená. Nakolik je to možné, udržuje se jedna část duše co nejdál od traumatické události- zdravá část. Jiná část duše v sobě uchovává traumatické zkušenosti - traumatizovaná část. jako doplněk k traumatizované části pak vznikne, která se zabývá překonáváním traumatické zkušenosti- část přežívající. Vzniknou tedy tři části duše, které jsou disociativními procesy aktivně udržovány v oddělení a vyvíjejí se každá zvlášť.

Obrázek nám toto rozštěpení názorně ukazuje. Hlavním cílem tohoto rozštěpení je oddělit traumatizovanou část od vědomého vnímání, cítění a myšlení a jednání, pokud možno udržovat ji v odstupu. To je základním cílem přežití. Oddělení traumatizovaná část nemá přístup k vědomým a nevědomým procesům, kdykoli se projevuje traumatizované já. Zdravé já musí dát prostor k přežití, kdykoli se to jeví nezbytné, aby se nedostalo do další traumatické situace. Duševní struktura jako taková se rozštěpila, zatímco část, která nese v sobě traumatickou vzpomínku se odštěpila.Rozštěpení duševní struktury člověka po traumatickém zážitku se může dostavit velice rychle. Záleží na druhu a tíži traumatu. Může trvat celé týdny, měsíce léta, než já přežití převezme ve vědomí vládu nad traumatizovaným já. Teprve potom je možný nový pravidelný všední život po traumatu.

Různá traumata nebo opakovaná traumata vedou k vyššímu počtu rozštěpení. Každým traumatem se duše štěpí.

 

Používané terapie k transformaci a léčbě traumatu:

Systemické konstelace a konstelace traumatu, které pracují na úrovní duševního štěpení a spoluprožívání rodinných traumat.Dochází k obnovení toku blokované životní energie.

Psychokineziologie a metoda EMDR - léčebná transformace, která je schopna obnovit tok energie v nervovém systému a zceli duševní štěpení

Bachovy esence, zejména ,, Krizová esence" jako doplněk léčby

Cena individuální traumaterapie  v rozsahu 3-4 hodin je 2500,Kč - 3000,-Kč podle času potřebného k terapii

Komu může terapie pomoci:

Lidem, kteří prožili nebo byly svědky tragické události, šokující situace, krize, ztráta životních jistot, ztráta partnera, ztráta blízkého člověka, fyzický šok, emoční šok, ztráta domácího mazlíčka, porodní trauma, odloučení do rodičů v dětství, dlouhodobé přetěžování ve sportu,porodní trauma- limbický otist, školní trauma ve vztahu k autoritě, oběti šikany a přímého násilí, znásilnění a sexuální zneužití, oběti dlouhodobého psychického týrání a teroru, oběti nutkavé rodičovské lásky a zájmu, lidé s tendencemi k závislostem v osobních vztazích, závislostem na alkoholu,hazardu atd., oběti rasismu, lidem trpícími velkými pocity viny, lidem s fyzickými obtížemi jako jsou náhlé zvýšení srdečního rytmu, chvění rukou a nohou, studené nohy a ruce, vnitřní třes, pocity zimy a zimomřivosti, vnitřní a celo tělesný neklid, nutkavé pocity agresivity a záchvaty zlosti a hněvu, bezmocný pláč a nekonečný nekončící smutek, těm kteří cítí nutkavou zlost, citovou uzavřenost, emocionální vyčerpání, permanentní stres, extrémní strach a celo tělesné stažení fobie z lidí a společnosti, následky napadení zvířetem, poruchy pohybového aparátu v návaznosti na prožitou tragickou či zatěžkávající situaci, emocionální odloučení v brzkém dětství, neschopnost prožívat život, cítit se součástí, pocit jsem mimo,bázlivost při navazování osobních vztahů, přehnaná stydlivost, pocit odloučenosti od těla, od země, společnosti, celkový pocit izolace, ztuhlé a komplikované dýchání.

Více o porodním traumatu:

Míra, do jaké je bytost schopna rozvinout svůj životní potenciál, závisí na mnoha faktorech. Ty nejdůležitější tvoří období roku před početím děťátka, prenatální vývoj, porod, chvíle a dny bezprostředně po narození a první roky života.

Pokud je toto období správně uchopeno, má dítě přirozeně otevřenou cestu žít svůj plný potenciál a naplňovat smysl svého života, pro který se narodilo. Takové dítko se neptá otázkami: „ Proč jsem tady?“ „Co je moje úloha v životě?“ „Kdo jsem?“ To dítě je v plném kontaktu s vědomím toho, kdo je, proč se narodilo a jaká je jeho úloha v životě. Ví to, protože v tomto velice křehkém a delikátním období s ním bylo zacházeno vědomě. Bylo respektováno a podporováno všechno, co mu prospívá a eliminováno to, co škodí.

Schopnost rozeznat, co škodí dětem, planetě, milovaným a co je naopak podporuje, začíná u vnímavosti, kterou má každý jedinec sám k sobě. Tato schopnost vnímat se, podporovat se v tom dobrém, neškodit si závisí na tom, jak bylo s daným člověkem zacházeno v období početí, prenatálního vývoje, porodu a několik let poté, kdy se odehrává ta nejdůležitější část života. Je to období, kdy vzniká v mozku dítěte:

Limbický otisk
Je to „naprogramování“, které určuje naše základní nastavení a směřování ve všech oblastech života – životní práce, vztahy, partnerství, intimita, sex… Pokud se podmínky v průběhu už vzpomínaných delikátních pár let vytvoří příznivě pro náš všestranný vývoj, bezpečí a láskyplné vedení, máme pak možnost v životě naplnit veškerý svůj potenciál.

Máme rozvinutou schopnost žít skutečně naplňující partnerské a rodinné vztahy, kde se o věcech mluví, a jsme akceptováni takoví, jací skutečně jsme, a rovněž takto akceptujeme ostatní lidi v rodině i mimo ni…

Žijeme své poslání a děláme svou životní práci s radostí, láskou a v plné hojnosti na všech úrovních. Jednoduše řečeno, vytváříme si život, který nám prospívá, baví nás a naplňuje. Máme schopnost se vypořádávat s překážkami, výzvami a konáním jiných lidí. Pevné zdraví a radost ze sebe, to všechno je přirozená základna našeho života, od které se odrážíme v každodenním životě. To jasné vědomí, že tady, na této planetě, mám své požehnané a nezastupitelné místo. Takto tomu bohužel a zároveň velice logicky u drtivé většiny populace na celém světě není.

Postupy, které jsou považovány za běžné v raném citlivém období života, totiž devastují přirozenou úroveň napojení duše dítěte na svůj zdroj. Ono to nemusí být na první pohled vidět, dítě se zdá být v rámci základních životních a motorických funkcí v pořádku. Důsledky toho, co se děje na úrovni zápisu v mozku, není vidět za krátkou dobu. Je to běh na dlouhou trať a dopady se ukazují až za delší čas, kdy se následky už nespojují s událostmi zažitými v tomto období. Tak vznikají například jemná či větší traumata oddělenosti, která pak ovlivňují v dospělosti naši odvahu a chuť žít své sny a být druhým blízko

. V životě se potkáváme se situacemi, které jsou pak pro nás náročné, emocionální stabilita je rozkolísaná, sebevědomí pokulhává, jistota taky a tělo tento rozhozený stav zrcadlí různými zdravotními neduhy…

Všechny tyto zkušenosti patří do části naší psychiky, kterou nazýváme vnitřní dítě.

Kdo je vnitřní dítě – je to část našeho já, která se v důsledku traumat z dětství oddělila od naší vědomé části psychiky. A to znamená, že si většinu času jeho existenci a působení nejsme schopni uvědomit.

Projev uzdraveného dítěte:

- cítíme a prožíváme radost z jednoduchých věcí
- jsme otevření ve vztazích a snadno je navazujeme
- jsme hraví, dychtiví, vřelí, veselí, komunikativní
- naše energie narůstá
- žijeme a bavíme se naplno
- zakoušíme nové věci s důvěrou
- cítíme se v bezpečí, šťastný a zdravý
- zajímáme se o vše kolem nás – neustále tvoříme něco nového – zajímavého
- vymýšlíme krásné věci, věříme lidem a životu
- plánujeme, cítíme vitalitu, pozitivní energii
- naše fyzické tělo je ve výborné kondici
- záříme štěstím – jsme se sebou spokojeni
- bereme situace – události – život – tak jak přichází – vše řešíme

Tento text může být kopírován v nezkrácené podobě pouze s uvedením www.blazkova.net jako zdroje

 

Rodinné konstelace

Semináře jsou pozváním pro každého, kdo se chce podívat na svou současnou životní situaci a najít řešení, či se osobně seznámit s metodou rodinných konstelací. Termíny naleznete v aktualitách a v menu u rodinných konstelací.

Kalendář akcí

22.08. 2018

OM CHANTING

01.09. 2018

Esence a stín

Všechny akce ...
 
© 2011 - 2016 Jana A. Blažková